Žďárská krajina se pomalu ponořuje do tmy. Z tmavomodré oblohy se nejistě prodírají první hvězdy. I každodenní hluk města se upokojil. Jakoby se na něco chystal. Na něco velikého. On přijde.


 

 

Vigilie začíná. Z celého zimního stadionu lze cítit touhu a očekávání. Očekávání z příchodu. Očekávání z toho, jaké dary Ducha dostanu právě já? Mons. Josef Kajnek ujišťuje o jednotnosti v rozdílnosti. Vysvětluje jednotlivé dary Ducha, které jsou různé a přitom tvoří celistvou osobu člověka. „Vyprošujme si, abychom se nechali vést Duchem.“

 

„Oheň je symbolem důvěry v Boha.“ Město Žďár zahalil plášť noci. Všude je tma. Jen vzadu na zimním stadionu jakoby zapomněli zhasnout pouliční lampy. Nejdříve je to jen slabé světýlko, postupně se však intenzita zvyšuje, dokud nezáří do tmavé noci jako světlo majáku. Naděje námořníků a všech ztracených. Jsem doma!

 

 

„Biřmovaní se obrátí k nebiřmovanému. Mohou ho chytit za rameno. Vyprošujte pro něho u Ducha touhu ho přijmout.“ Klečím nad svým přítelem. Jak upřímná je nyní má modlitba. Nejde o mě, ale o ty dva – přítele a Boha. Modlím se a slzy mi radostí a vděčností stékají po tváři.

 

Klečíme s rozžatými svícemi. Adorujeme. Každý sám a přitom společně. Eucharistie prostupuje celou mou duší. Zimní stadion je tak tichý. Tichý a pokojný. Eucharistie přichází ke mně, je tak blízko. Díky ti Bože.

 

Magdaléna Pišlová