“Kdo to přines? Čí to je?” Vedoucí Režie Týna stojí na hlavním pódiu a ukazuje na černé krabice, které překáží v cestě praporečníkům. Je pondělí, půl desáté večer. Tomu, kdo na sobě nemá mikinu, druhou mikinu a ještě bundu, jde vidět husí kůže i přes tričko. Týna, nacvičující se svým týmem program již několikátý den, několikátý večer a několikátou noc, si musela dokonce v místním sekáči koupit svetr. Nám připomíná: „Hlavně napiš, že je tu strašná klemra!” Nic naplat, zkoušet se musí.


 

Za pódiem stojí tři buňky. V první visí ornáty nachystané na mše, v druhé má zázemí právě Režie a je plná rekvizit, v poslední leží na zemi asi dvacet dřevěných trámků. Skromné zázemí vzhledem k tomu, co se má odehrávat na pódiu.

Černé krabice jsou pryč, zkouška začíná. Do pozadí hrají KaPři a na pódiu stojí sedm lidí s vlajkami. Nejsou všichni, další zkouška probíhá v úterý ráno. Později večer je v plné kráse vidí účastníci:  „Vlajky na mě zapůsobily, hlavně ten příjezd na kolech a objevila se i jednokolka. Byl to zajímavý, poměrně jednoduchý nápad, ale dost ohromil,” pochvaluje Michal z Olomouce. Míše z Nivnice se líbilo, jak byl průvod s vlajkami dynamický.

Ale zpět na pondělní zkoušku. Moderátor Dan dočítá slova z Bible a KaPři ve skvělém načasování začínají hrát hymnu. Před pódiem je poloprázdno, žádná odezva. Ale Týna předpovídá:
 „Bude to euforka, CSM začíná!” Byla přesná jako věštkyně: „Hymnu už mám naposlouchanou z YouTube, je super,” říká jednadvacetiletý Tomáš. „Je jiná než ty minulé, chytlavá. Jsem za to ráda,” doplňuje šestnáctiletá Kája.

Na pódium přicházejí čtyři moderátoři. „Dvě moderátorské dvojice jsou proto, aby obsáhly celou šíři publika a aby si každý našel moderátora, se kterým se ztotožní, “ vysvětluje Týna. Dan s Adélou a Lucka s Lukášem ještě před chvilkou pod pódiem drtili texty, ale Týna je utne po pár slovech. Mají to příliš dlouhé a ještě dnes musí jít spát.  Úplný výstup slyší až o den později pětitisícový dav. Ten také v plné své kráse vítá rodinku Žďárských. „Líbí se mi, jak jsou Žďárští trhlá rodina. Hodně jsem se nasmála,” sděluje své dojmy Radka z Ráječka. Františkovi z Čáslavi se líbila scéna s televizí. Byla podle něj poutavá a neočekávaná. Míšu z Nivnice zase zaujal “malý týpek”. Na pondělní generálce ale výstup spíše cvičil improvizační pohotovost herců. „Posaďte se u nás.” „Nemáme zatím kam, ale my si sedneme na zem.” A v televizních novinách jsme se dozvěděli: „Hlavní zprávou dne je, že nám moderátoři ukradli židle.”

S židlemi z pódia mizí i další rekvizity. Všechno vypadá tak nějak neuspořádaně, na pódiu i pod pódiem. Ještě v pondělí je odhrnutá jedna plachta a kovové zábrany stojí křivě. Když se však v úterý do areálu hrne dav právě dorazivších účastníků, je už vše na svém místě. „Je to paráda, pódium se mi strašně líbí, hlavně ta zelená. Je to taková zářivá barva. A ten kříž s ornamentem je super,” popisuje nadšeně Tomáš z Frýdku-Místku. František z Čáslavi by dal výtvarnému týmu jedničku.

Ručička na hodinkách se už dávno překlopila přes desátou hodinu. Herci z posledního výstupu mizí ze scény, ale zapomněli si vypnout mikroporty a tak se jejich štěbetání ozývá celým areálem, dokud nepřiběhne zvukař a rázně nepřipomene, že by to byl pořádný trapas, kdyby se něco podobného opakovalo, až vše bude naostro.

Mikrofony si nechali zapnuté jen Dan s Adélou, následující výstup je totiž jejich. Imaginárně vítají místostarostu Žďáru Ladislava Bártu s hejtmanem kraje Vysočina Jiřím Běhounkem a poté i biskupa Mons. Jiřího Paďoura. V úterý večer už přicházejí opravdu a osobně. „Vítejte ve městě, které se díky vám rozrostlo o šest tisíc obyvatel! Buďte tady doma,” vzkazuje účastníkům pan místostarosta. „Největší dar je, že nám Kristus Pán řekl 'Já jsem cesta, pravda a život.' A já vám na začátek setkání přeji, abyste po té cestě šli, abyste poznávali pravdu o sobě, o světě a o Pánu Bohu a jsem přesvědčen o tom, že dojdete do života, který nekončí. A ten už začíná dnes,” znějí povzbudivá slova otce biskupa. Na pódiu nemůže chybět ani otec Jenda Balík. V pondělí po celou dobu zkoušky postává na place a kontroluje poslední detaily. V čas mu stanovený vyběhne na pódium, ale není puštěn ke slovu. O den později se svého práva už jen tak nevzdá a děkuje všem, kteří setkání připravili, kteří přijeli, i těm, kteří setkání podpořili finančně či modlitbou, kteří nejsou na setkání a také diváky sledující přenos v TV Noe.

Na řadě jsou informace. Zima je čím dál větší, ale kluci přesto sjedou svůj kus. Ale protože jsou neustále aktuální, tak se ta pondělní zkušební verze přeci jen od oficiální notně liší. „Karle, ozvi se!” prosí informátor Honza. „Karel slyší a říká: udělejte krok dozadu kvůli světlu,” ozývá se ze tmy. Týna udiveně kvituje: „Karel existuje!” Poté nastává na pódiu dlouhá odmlka, nejspíše se rozhodli dopadnout Karla. Ale vzhledem k tomu, že ani v úterý není k zastižení, jejich snažení bylo nejspíš marné. „Karel je určitě na záchodě,”myslí si osmnáctiletá Míša. „Karla jsem ještě neviděl. Až ho potkám, dám vědět,” slibuje třiadvacetiletý Jirka. To Radka, taktéž třiadvacetiletá, Karla před chvilkou potkala, ale zase se jí ztratil.

Režijní skupinka se zkoušením finišuje. Ještě poslední výstup. Za pódiem se rozdávají rady moderátorům: „Dělejte to tak, aby to nevypadalo jako Dáda Patrasová.” Po schodech je přinášen pomyslný kříž, ve skutečnosti totiž zatím stojí na svém místě. Asi tak deset metrů od pódia stojí obětní stůl a u něj liturgická skupinka. Je na řadě. Herci si sbalí své věci a v zákulisí se společně modlí, aby o den později byl s nimi na scéně Duch Svatý. Je pondělí 23:00, je úterý 21:00, rozžíhají se svíčky, začínají nešpory. „Bylo úžasné, jak na pódium nastoupili lidé a tloukli rukama. Připomínalo mi to tlukot srdce,” vypráví své dojmy Kája z Luže.

Jayna Karasová

Lucka Přikrylová