Každý večer se na CSM můžeš setkat se svéráznou rodinkou Žďárských. Chtěl/a bys o nich vědět víc? Přečti si následující rozhovor.


 

 

Maminka: Jsem Lenka Žďárská, mám dvě děti. Jednu pubertální dceru Klaudinku, která nám trochu přerůstá přes hlavu. A desetiletého syna Jarouška, který se teď tak hledá a nalézá svůj životní styl. A jsme v očekávání, tak uvidíme, jak to dopadne. Jako maminka jsem úplně takováta typická, hodná. Mám ráda, když je doma pořádek, bábovka na stole, je rodinná pohoda a máme se všichni rádi.

Tatínek: (vstupuje mamince do řeči) Je laskavá a o všechny z nás se stará. Zato já jsem otec rodiny. Ten zodpovědný, který se stará, aby všechno bylo pinktlich. Jmenuji se Jiří a jsem inženýr. Mám rád svoji ženušku. A momentálně jsem doopravdy zvědavý, co se zde ve Žďáru bude dít. Protože my to tady běžně nemíváme. Mám pocit, že tak před deseti lety se tu něco dělo, tak jsem zvědavý, jestli nám tu ti mladí udělají binec jako tenkrát.

Dcera: Jsem Klaudie Žďárská, taková typická puberťačka, která se hledá. Půjdu na gymnázium a rodiče jsou na mě za to pořádně pyšní…

Maminka: (vstupuje dceři do řeči) Byla sice druhá pod čarou, ale na odvolání ji přijali. I tak jsme pyšní. (smích)

Dcera: Jednou bych se chtěla dostat do světa showbyznysu, třeba nějaká zpěvačka nebo modelka. Proto se ve Žďáru hodně těším na moderátory.

Tatínek: K tomu bychom dodali, že se těší především na jednoho moderátora.

Syn: Jsem Jarda a jsem těžkej hiphoper, takže se říkám J-R-Da [džej ár da]. Rád jezdím na skatu, i když jsem na tom ještě nejel. A hodně dbám na svoji čepici a vytříbený vkus.

 

Jaká je vaše oblíbená činnost?

Maminka: Já mám asi nejraději uklízení. Nevím, jestli se to dá nazvat nejoblíbenější činností. A myslím, že na tom hodně stojí ta rodina. Protože když je uklizeno, tak teprve pak se může vytvořit rodinná pohoda. Ale jinak strašně ráda trávím čas s Jiřím, třeba na vycházce v parku, nebo když mě pozve na večeři. A samozřejmě jsem ráda s dětmi.

 

Tatínku, kdy jste naposledy vzal maminku do parku nebo na večeři?

Tatínek: Já myslím, že v loni v létě jsme šli do parku hledat naši dcerušku, která byla s nějakým klukem.

Maminka: Byla to moc hezká procházka.

Tatínek: Dceru jsme nenašli, ale hezky jsme se prošli.¨

 

Klaudie, chodíš právě s někým?

Dcera: Myslím, že teď někoho mám. Měla jsem i předtím a myslím, že budu mít brzy i potom jiného. Na signálech jsem se seznámila s jedním Martinem, takže s ním teďka, dá se říci, chodím.

Maminka: Ještě se neviděli, ale na tomto setkání by se měli potkat, tak uvidíme…

Dcera: Moc se na to těším! Ale teď jsem potkala také jednoho z moderátorů a ten se mi teda taky hodně líbí.

 

Jaroušku, co škola?

Maminka: No jen se pochlub synu, jaké bylo vysvědčení!

Syn: No jako učitelka je fakt zlá. Prostě my s klukama se na ni snažíme být hodní…

Maminka: A to okno rozbila paní učitelka, že?!

Syn: (mlčí) Ale jinak se učím dobře…

Maminka: Není na gymnáziu, jak naše Klaudinka, ale možná jednou… Uvidíme.

Tatínek: Třeba se jednou stane i svatým.

 

Chodíte v neděli do kostela?

Tatínek: Chodíme, je to sport.

Maminka: Ne, tatínku není to sport. Chodíme celá rodina. Jaroušek ministruje, Klaudinka zpívá ve schole.

 

Klaudie, pomáhala jsi během přípravy na celostátní setkání mládeže?

Dcera: Chodila jsem se dívat, jak to připravují, a občas, když mě poprosili, tak jsem jim pomohla. Třeba občerstvení jsem jim nosila.

Maminka: Ona je moc skromná. Naučila se teď péct a často přinášela bábovky.

Tatínek: A já bych na ni prásknul, že vždycky, když se vrátí od pódia, tak povídá, jací byli technici a stavbaři jeden hezčí než druhý.

 

Jaroušku, jak by se ti líbilo jít s rodiči na sobotní Pouť rodin?

Syn: No teda já doufám, že vyberou trasu pro rodiče s kočárky a že si budu moc vzít kočárek pro sebe. Já strašně nerad chodím, a když už jdu, tak u toho musím tančit hiphop.

 

A kdy jste naposledy byli na Zelené hoře, kterou máte za rohem?

Maminka: Naposledy tuto neděli, to jsme se připojili k mladým, kteří zde setkání připravují a šli s nimi, poslechli si výklad, moc pěkné to bylo. Přišla s tím vlastně Klaudinka a já jsem jí za to moc vděčná, že chce tak stmelit rodinu.

Tatínek: No a předtím, kdy my jsme tam byli?

Dcera: To byl Jarda ještě malý, ne?

Syn: Když jsme tam byli naposled, tak se jmenovala ještě Černá.

Maminka: To na “černou horu” chodí tatínek každý týden večer…

 

Jak podle vás vnímají místní obyvatelé celé setkání? Především tu situaci, že město najednou bude mít na týden o šest tisíc puberťáků a mladých lidí více?

Dcera: Já myslím, že tipy jako já se na něj hodně těší.

Tatínek: No já poslouchám sousedky, co si šuškají. A abych řek pravdu, tak je to hodně rozdílné. Jedni říkají, jaký tu budou dělat binec a že tu pořád bude někdo mluvit. Jiní se těší, že se podívají na některé přednášky. U pódia jsem viděl naše nevrlé sousedy, kteří už koukaj koukaj, co by mohli na mladé prásknout. Ale druhá sousedka se zase hned se všema seznamovala.

Syn: Nóó, my jsme si s klukama nakoupili kuličkovky a flusbroky a moc se na to těšíme, až přijedou…

 

Jak by vám bylo příjemné, kdybysme vaši rodinu umístili do nějaké reality show a sledovali celý váš den? Přistoupili byste na takový experiment?

Maminka: V žádném případě! Jsem přesvědčená, že rodinný kruh je to nejsvátosnější, co máme. A kdyby se na mě dívali tisíce lidí, to bych asi nesnesla. My máme rádi hosty, přijmeme všechny, máme rádi společnost…

Tatínek: …ale, že by na nás lidi koukali, to si nedovedeme představit. Nechceme být žádné panenky, žádní herci. Máme svůj klid a někde se promenádovat na pódiu, to opravdu pro nás není.

 

Když vás ve Žďáru potkáme, tak podle čeho vás můžeme poznat?

Dcera: Asi podle zrcátka, to mám stále u sebe.

Tatínek: Já mám teď novou moderní košili, tak tu teď budu pořád nosit.

Syn: Já teda mám tu kšiltovku a podle té mě teda poznají a taky mám takový fajnový oblečení.

Maminka: Já jsem taková typická maminka, tak asi splynu s davem, ale pokud tady budou nějaké těhulky, tak si s nimi ráda popovídám.

 

Jayna Karasová