V den rozhovoru měl na sobě tričko s velkým červeným „S“ jako Superman. A stejně jako on se i Jenda stal legendou. Sice ne komiksu, ale setkání mládeže.


 

Mezi organizátory jsi znám jako živoucí legenda setkání mládeže. Tak schválně, kolikáté je to letošní?

V podstatě to řeknu takhle. Vynechal jsem jen Svatou horu. Jinak jsem byl na všech celostátních setkáních. Takže čtyři z pěti.

 

Neplete se ti to? Dokážeš z každého setkání vypíchnout něco, kvůli čemu bylo jedinečné? Dokážeš je od sebe rozlišit?

Myslím, že jo. Každé setkání je něčím charakteristické. V roce 2002 například přišly povodně. Setkání v Táboře zase doprovázela úžasná atmosféra Klokot. No a letos? Uvidíme, jaké to bude.

 

A právě letošní Žďár je ze své podstaty opětovného setkání na místě činu mimořádný. V čem myslíš, že to bude jiné než před 10 lety?

Určitě v lidech a atmosféře. A to nejen mezi účastníky setkání ale také města. I když jsou tady místa, která si člověk i po té době vybaví, např. kostel, je těch 10 let znát. Vnímání setkání bude taky jiné. V děckách, co přijedou, bude vidět posun ve společnosti.

 

Jak bude vypadat Jenda Váňa coby organizátor CSM ve Žďáře nad Sázavou v roce 2022?

To je velmi zajímavá otázka. Od svých nadřízených a kolegů mám zakázané cokoliv odhadovat, protože to většinou vyjde a oni z toho mají strach. Pokud bych se tu však měl i potřetí ukázat a někdo mě osloví, udělám to rád.

 

Mohl by ses podělit o nějaký zážitek ze své služby roku 2002?

To jsem měl také na starosti skupinku Doprovázení biskupů, takže historek bylo asi více. Bohužel spoustu z nich z titulu funkce nemohu ani po deseti letech vypouštět na veřejnost. Nicméně jsem tady přišel na několik zjištění. Jedním z nich bylo i to, že i biskup je normální člověk. Ne že bych to předtím nevěděl. Ale krásné vzpomínky mám právě na večerní povídání na jejich ubytovně (jen jestli to nebyla hospoda =), pozn. red.).

 

Na některá setkání ses vydal jako účastník i po tom, co jsi už měl organizační zkušenosti?

Ano, na celosvětové setkání v Kolíně nad Rýnem jsem jel jako účastník. I přesto, že jsem byl se skvělou partou lidí, nedalo mi to, a prakticky každý den prosil české centrum o nějakou byť i nepatrnou práci.

 

Už podruhé jsi členem skupinky Doprovázení biskupů a VIP hostů. Kdo by pro Tebe byl ten nej host?

To je těžké říct. K biskupům má člověk jiný vztah. Spoustu z nich také znám osobně, takže spíše než pracovně to beru jako přátelské setkání. Nemohu říct konkrétně, že bych někoho preferoval. I když můj chlebodárce otec Graubner má asi jiné postavení oproti ostatním. Co se ostatních hostů týká, setkal jsem se spíše s politiky a hejtmany a tam teda nemohu říct, že by mě nějak uchvátili. U nich bych nej hosta asi hledal hodně těžko.

 

Tématem setkání je ovoce Ducha svatého. Kterou plodinou by tě rozhodně nepotěšil?

No, kdyby mě měl potěšit, jsou to švestka nebo hrozen. Bohužel ses ptala opačně. Z ovoce jím všechno. Ale kdyby darem Ducha byl kopr, tak by to byl ten.

 

Umíš vyjmenovat všech 7 darů Ducha?

Tak to asi dohromady nedám. Určitě tam je moudrost, bázeň boží. Síla, kterou občas dost potřebuju. (Společnými silami jsme je pak vyjmenovali všechny =), pozn. red.)

 

Vím o tobě, že rád cestuješ a turistikuješ. S tím je také spjatý  geocaching (turistická hra o hledání pokladů, při které hráč mnohdy vypadá jako blázen, pozn. red.). Jsi už hrdý a úspěšný lovec nějaké žďárské kešky?

Ano, shodou okolností jsem si stihl ve svém nabitém programu jednou večer odskočit a jednu jsem si odlovil. Ale předpokládám, že jich bude víc, protože ve Žďáře je jich dost. Tak doufám, že budu mít čas.

 

S hledáním pokladů je spjato i objevování nových míst. Máš nějaké to své zamilované právě tady ve Žďáře?

V průběhu fóra jsem si velmi oblíbil přehradu u Tálského mlýna. Dá se tam velmi dobře odpočinout. Letos tam také budou bydlet biskupové, takže tam budu pečený vařený.

 

Místo setkání je známo hlavně díky památce Unesco. Co ty a kultura?

S kulturou jsem na tom velmi dobře. Jsem člověk kulturní.

 

To si asi nenecháš ujít koncert Josefa Špačka?

Určitě si zajdu na nějaký koncert, bude-li čas. Hudba je odvětví kultury, kterou mám nejvíc rád. Neopovrhnu však také divadlem, výtvarným uměním a architekturou.

 

Poslední divadelní hra, kterou jsi viděl nebo četl?

Naposledy jsem byl na Shakespearovi. Šlo o adaptaci hry Něco za něco.

 

Tvou dlouholetou službou je práce s mládeží. V čem spočívalo tvé rozhodnutí pro mladé lidi?

Vše to začalo tehdy, kdy jsme s naším knězem ve farnosti jezdili každý rok na chaloupky. To byl ten první impulz. Také jsem vedl ministranty, zpíval ve schole, připravoval tábory. Takhle to pokračovalo dál až do Přístavu. A posléze do Olomouce.

 

Jak jsi poznal, že je to to pravé?

Člověk správnou cestu pozná podle pár věcí. První z toho je, že tě to baví. Za druhé se kvůli tomu necítíš dlouhodobě unavený. Služba tě naplňuje. Nedá ti možnost vyhořet. Má zkušenost je že, pokud to dělám intenzivně a s láskou, nestane se mi, že by mi mladí lidé nedobili baterky. Důležitý je také pocit, že ti práce – služba dává smysl. Sílu, kterou investuješ do mladých, pak Bůh využije do něčeho velkého.

 

Mohla bych tě nakonec poprosit o nějaké povzbuzení pro nás organizátory? (Resp. Ty jsi taky organizátor, tak se povzbuď. =))

To jsi mě trošku zaskočila. Povzbuzení… Asi bych použil takovou parabolu na slovo Jendy Balíka, že jako organizátoři máme stát na dvou nohách, jedné ve službě mladým a druhé v duchovnu. Volně bych parafrázoval jednu známou knihu Když Bůh s námi, kdo proti nám? Jestliže službu tady nedělám pro svou vlastní slávu a zviditelnění se, ale skutečně mě žene vědomí, že sloužím Bohu na tomto setkání proto, abych svůj vlastní prospěch pak mohl použít ve prospěch přijíždějících účastníků, teprve tehdy má práce smysl.

rozhovor vedla a zpracovala Magda Pišlová

foto Anička Bekárková