Jak to chodí v týmu Výzdoba a propagace, si s námi povídala Kačka Venyšová. „Pocházím z brněnské diecéze, ale spíš se cítím do olomoucké arcidiecéze, protože v Olomouci čtvrtým rokem studuji speciální pedagogiku a učitelství pro první stupeň. Minulý rok jsem navíc pracovala na Arcidiecézním centru života mládeže v Rajnochovicích,“ prozradila nám o sobě.

Co tvoje práce ve Žďáru přesně obnáší?

Během CSM se starám o propagaci a výzdobu. Jde tedy hlavně o značení, výzdobu hlavní stage, výrobu informačních plakátků a zkrátka všeho, co se týká výzdoby přímo na místě. Například plakátky s informacemi, kam má kdo kdy jít, kde bude co k dispozici, kde se člověk může najíst…

 

Kolik lidí bude tuto práci dělat?

Myslela jsem si, že ideálně by nás mohlo být deset. Ale postupně jsem zjistila, že práce je hrozně moc. Takže momentálně je nás včetně našeho doprovázejícího kněze, otce Jiřího Pospíšila, asi osmnáct. Přestože se stále hlásí další lidé, nikoho dalšího už nehledáme.

 

Jaké jsou předpoklady pro členy vašeho týmu? Podle čeho se vybírali?

Mě by zajímalo, podle čeho jsem byla vybraná já : )) Protože výtvarně kreativní zrovna moc nejsem. Asi se předpokládá, že člověk by měl být nějak kreativní nebo by mohl výtvarný obor studovat. Ale u většiny lidí, kteří se přihlásili, stačí, že mají nadšení, chtějí něco dělat a výtvarka je baví.

 

Máš podobnou zkušenost už z nějakých jiných setkání mládeže?

Podobnou zkušenost mám z loňského arcidiecézního setkání mládeže v Olomouci. Tam jsem měla tuto různou výzdobu a informační plakáty taky na starost a zkusila jsem si to poprvé. Navíc jsem teď dělala značení i na Studentském Velehradu, ale to tedy bylo až na poslední chvíli.

 

Na setkání mládeže jezdíš určitě už dlouho dobu, že?

Ale jo, už asi šest let. Mám ale pocit, že posledních pár let si setkání už tolik neužiju, pokud na něm nejsem do ničeho zainteresovaná.

 

A působila jsi tedy už v nějakém přípravném týmu jako dobrovolnice? Třeba v Madridu nebo v Táboře?

Myslela jsem, že právě do Madridu pojedu jenom jako na dovolenou. Ale na poslední chvíli se zjistilo, že ubytování v Tarragoně nestačí kapacitně, takže se Ostravsko-Opavská a Brněnská diecéze přesunuly do Reus. Já jsem této skupině z Reus dělala kontaktní osobu. Měla jsem tedy na starost všechno, co se dělalo v Reus.

 

Říkalas, že děláte i stage. Jste tedy i scénografové. Vymýšlíte to i ve spolupráci s Hudbou nebo Režií?

Jedno setkání s Režií jsme už měli a zjistili jsme, že nejlepší bude, když vše dobře zkoordinujeme i se skupinkou Liturgie. Protože jsou na to kladeny velké nároky a uvidí to oči všech lidí. Takže se toho trochu děsíme, ale zároveň se i těšíme.

 

Můžeš prozradit, zda bude stage nějak tematizovaná i podle toho, co se bude dít na pódiu, jak to známe třeba z Madridu?

Snažíme se, aby to bylo interaktivní. Budou se tam měnit různé plochy. Něco se bude na pódium postupně i přinášet. Celá scéna se tedy bude neustále obměňovat tak, aby na ní účastníci mohli stále objevovat nové a nové věci. I když konkrétní barvy a hlavní prvky by měly být přítomné stále.

 

Je tam nějaký konkrétní prvek, který je podle tebe zásadní?

Prvkem, od kterého bych se ráda odrazila, je kříž. Zatím ale ještě ani není vymyšlená jeho přesná podoba. Až bude, rádi bychom ho nějak sladili s dalšími liturgickými součástmi pódia, tedy s ambonem, oltářem…

 

A budete tyto věci vyrábět, nebo třeba někde ve Žďáru seženete kříž?

To záleží právě na tom, jaké budou požadavky. Pokud se bude požadovat, abychom vytvořili nový kříž, tak jej uděláme. Ještě jsme tedy nikdy žádnou tesařinu nedělala, ale proč ji nezkusit : ))

 

A co ti tato služba dává?

Je to možnost být neustále v kontaktu s věřící skupinou lidí. Chodím i do jiných společností, mezi lidi, z nichž ne všichni jsou věřící. To, že se zde potkávám s takovou spoustou lidí, kteří věří v to stejné, mě povzbuzuje. Taky mě povzbuzuje pocit z odvedené práce. Doufejme, že dobře odvedené.

 

Na co se nejvíc těšíš do samotného Žďáru?

Doufám, že nějaký čas mít budu. Možná nejvíc se těším, až celé setkání skončí a budu si moct oddychnout, že všechno proběhlo dobře. Těším se i na známé tváře, které zase po roce potkám.

 

Je i něco, čeho se bojíš?

Já se bojím všeho  : )) Ale určitý strach je asi dobrý, protože člověka vybudí, aby začal dělat více. Možná se bojím až moc, ale každopádně ten strach vnímám pozitivně.

 

Kdyby sis mohla vybrat jiný tým, který by to byl?

Původně jsem byla vybraná do pečovatelské služby. Nakonec se to tedy změnilo. Jsem zastáncem názoru, že když Pán Bůh člověka někde chce, také se tam člověk dostane. A když pro konkrétní činnost nemá takové dary jako druzí, musí potom zkrátka zatnout zuby a dělat všechno proto, aby se to povedlo. Aby nedělal ostudu sobě ani druhým. Je to týmová práce. Jinde bych tedy asi ani být nechtěla a jsem spokojená tam, kde jsem.

 

Plánuješ po Žďáru nějakou dovolenou?

Věřím, že právě setkání bude pro mě odpočinkem a duchovním „dobitím“. Další rok už bych totiž měla státnicovat, odevzdávat diplomku. Proto bych ty prázdniny chtěla věnovat i přípravě na celý ten rok.

 

A jiné plány na prázdniny nemáš?

Moc jsem chtěla jet s otcem Romanem Kubínem na expedici do Norska, ale právě kvůli nedostatku času se obávám, že to nevyjde a budu se muset věnovat něčemu jinému.

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme Ti, ať Ti ta expedice přece jen vyjde!

 

rozhovor vedla Lenka Češková

zpracoval Josef Lavička