„Tady jsem, chci jít za Tebou, chci být Tvůj, máš moje naprosté ANO!“ A stalo se, Bůh mě učinil svým knězem, říká P. Pavel Havlát.

 

Něž začnu vůbec psát o svátosti a daru kněžství, tak musím nejdříve poděkovat dobrému Bohu, že mi dal tu velikou, nezaslouženou a překrásnou milost být knězem a samotné kněžství považuji za nejkrásnější a nejvíce naplňující povolání na Zemi a s nikým a za nic bych tuto milost neměnil.

 

Je to čistý Boží dar, že si Pán někoho zavolá a řekne:
„Pojď za mnou, následuj mě, buď se mnou, staň se mým svědkem a hlavně mým věrným přítelem.“
  I mě si jednou Pán Ježíš zavolal, bylo mi 17 let, byl jsem obyčejný kluk z tradiční katolické rodiny a ucítil jsem, že Pán mě volá, že o mě stojí, že mě zve a to přese všechnu moji slabost, hříšnost, obyčejnost... A já jsem po tomto vztahu lásky, služby a přátelství zatoužil a odpověděl:

„Tady jsem, chci jít za Tebou, chci být Tvůj, máš moje naprosté ANO!“ A stalo se, Bůh mě učinil svým knězem.

 

 

Kněžství vnímám jako znamení celé Nejsvětější Trojice.

Kněz je povolán, aby byl milujícím otcem všech, po vzoru dobrého Boha Otce, který miluje všechny bez rozdílu a touží po záchraně každého člověka. Tak i kněz je otcem podle vzoru Božího tím, že dává život skrze udělování svátostí, tím že má rád každého člověka a chce mu pomoci na správnou cestu života, že znovu a znovu žehná a odpouští a dává naději a nezřekne se nikoho z potřebných... Je krásné být otcem, dávat život - a to život věčný, a utvářet živou rodinu šťastných Božích dětí. Já sám Bohu děkuji za tolik dobrých kněží, které jsem vnímal jako svoje opravdové dobré táty a věděl jsem, že mohu za nimi kdykoliv přijít s čímkoliv...

 

Dále je kněžství obrazem a projevem Ježíše - Bratra, Přítele a Obětníka a to je moc důležité. Kněz má být milujícím bráchou všem jemu svěřeným a taky věrným přítelem do jakéhokoliv počasí. Jak rád vzpomínám na všechny ty kněze a kaplany mého života, kteří byli tak prima a nikdy nezklamali, i když byli obyčejní a prostí, ale milovali, sloužili a vytrvale a rádi dávali svůj Bohu, církvi a lidem zasvěcený život. A je jasné, že ke kněžství patří i oběť, vždyť Ježíšův život byl jednou velikou láskyplnou obětí, prostě něco to stojí, hodně to stojí být darem, a co nic nestojí, za nic nestojí, stejně jako v rodině a jakékoli jiné oblasti života, kde o něco krásného a dobrého jde.

 

Ano, je pravda, že býváme my kněží občas unavení, nevíme třeba jak dál a moc dobře víme, jak jsme slabí, nedostateční a hříšní, ale dáváme se, jak jen umíme a můžeme, a to je radost, pro nás i pro ostatní. Asi největší radostí kněze je sloužit mši svatou, zpřítomnit zde na Zemi pro všechny Ježíšovu oběť života i Jeho vzkříšení, to je největší zázrak na světě, největší dar a milost. Můžu říct, že sloužit denně mši svatou je pro mě samého největším darem i radostí. Kéž by věřící milovali mši svatou a nenechali si ji ujít, kdykoliv na ni mohou přijít.

A kněz je také obrazem Ducha svatého, oné dynamiky lásky a stálé novosti, nových nápadů, utváření společenství a boje o lásku, pokoj a pravou radost. Je to Duch svatý, který obnovuje stále kněze v jeho lásce k Bohu, církvi, lidem, místu kde žije, a dává nové nadšení a také dary a charismata ke službě. On kněze stále znovu zamilovává do Boha a navíc těší, posiluje a dodává tolik potřebnou naději. On je ten, kdo říká že bude líp, neboj se, Ježíš je Vítěz!

 

 

Jsem rád, že mohu takto vydat malé svědectví  o svátosti kněžství, o těch, které Pán pozval, aby byli s Ním a aby je posílal kázat, modlit se, uzdravovat, osvobozovat, vyhánět zlé duchy a svědčit o milosrdné Boží lásce.

Drazí mladí, mějte všechny své kněze rádi, modlete se za ně, spolupracujte s nimi, v nich je s vámi přítomný sám Pán Ježíš a On je věrný. A jestli někdo z vás cítí ve svém srdci tiché pozvání k tomu, být knězem, tak neváhejte ani chvíli a utíkejte za tím, protože to fakt stojí za to. Být knězem a žít to, je největší štěstí :-)

 

Rád vám všem žehnám.

P. Pavel z Vranova +