Petr Diblík, další ze Sedmera krkavců, je jedním z manažerů setkání. Co všechno zajišťuje pro hladký průběh CSM, na co z programu se do Žďáru nejvíc těší a mnohé další nám prozradil v následujícím rozhovoru.

 

Řekl bys nám něco o sobě?

Jmenuji se Petr, biřmovacím jménem Matouš. Pocházím z východních Čech. Mám 4 sourozence, dvě mladší sestry a dva starší bráchy. Momentálně studuji Katolickou  teologickou fakultu v Praze a pracuji pro Žďár. Původně jsem vystudoval ekonomku, která mě sice bavila, ale víc mě to táhlo k té teologii.

 

Co je tvým úkolem při přípravě CSM ve Žďáře?

Spolu s Pepou Čabanem ze Sekce pro mládež máme na starosti koordinaci praktických věcí, které je potřeba zařídit. Jde o jednání s městem, úřady, nebo třeba zajištění toho, aby účastníci během setkání měli co pít nebo si měli kam odskočit :) 

 

Jak ses k této práci dostal?

Oslovil mě otec Jenda Balík. Chvíli jsem přemýšlel, jak to skloubit se studiem, ale jak vidíš, nakonec jsem do toho šel :)

 

Máš už nějakou zkušenost s organizací podobných setkání?

Shodou okolností jsem byl před 10 lety ve Žďáře nad Sázavou v týmu „Modrého stanu“ – čajovně. Pomáhal jsem také s organizací diecézních setkání mládeže v Hradci Králové nebo několik let pořádal Modrý bál v Chocni.

 

Kdyby sis mohl vybrat nějakou jinou skupinku v přípravném týmu – kam by Tě to táhlo?

Před setkáním propagaci (baví mě vymýšlet jak svěžím způsobem vytroubit do světa, že se chystá kvalitní akce:) a na samotném setkání určitě skupinku Stavbařů. Už odmala jsem chtěl být tam, kde se něco stavělo. Není to jen tak vytvořit prostor, ve kterém se budou lidi cítit dobře.

 

Na co se na setkání nejvíc těšíš?

Vím, že tam bude vystupovat virtuos na housle Josef Špaček. Už jsem ho slyšel hrát a je to vážně profík. Těším se ale na produkci všech schol a hudebních těles, které na setkání vystoupí.  No a hlavně se těším na ta překvapení, o která na těchto setkáních nebývá nouze – Pán Bůh vždycky něco pěkného a nečekaného připraví :-) 

 

Plánuješ potom nějaký odpočinek nebo dovolenou?

Určitě. Chtěl bych jet v září do kontemplativního kláštera. To je můj způsob „nabíjení baterek“ už pěknou řádku let. 

 

Co dalšího rád děláš ve svém volném čase?

Lyžuju, běhám a tancuju. Taky se rád projedu na motorce nebo projdu po horách. Takže pohyb, to je moje :)

 

Co bys vzkázal těm, kteří váhají, jestli se mají do Žďáru v létě vypravit?

Naskakuje mi k tomu text písničky: „Nečekej na svůj den, na svůj velký čin, každá chvíle se Ti nabízí…" Myslím si, že v životě nejsme povoláni k tomu čekat, až přijde něco velkého.  Řekl bych, že sbalit kufr a přijet do Žďáru je možná jeden z těch obyčejných činů této chvíle – tohoto roku, který se může stát důležitým zastavením na cestě za poznáním Pravdy - takovým nakopnutím a motivací k dobrému životu. A to není málo, ne? :)

 

Děkujeme za rozhovor. Ať se Ti daří!

                                                                               rozhovor vedla Lenka Češková

                                                                              zpracovala Marie Slavíková