Duch svatý není jen duchovní varianta budíku, aby člověk nezaspal... Ve svátosti manželství je důležité místo pro jeho vliv na člověka. Pán ví, jak je manželství krásné, ale i náročné, proto pomáhá manželům skrze svátost.


 

 

Projevy Ducha svatého skrze svátost manželství

 

Věříme, že ve svátosti působí Bůh. Skrze svátost manželství uschopňuje člověka, který chce žít nejen ze své přirozené náklonnosti, ale také ze síly svátosti - aby byl tím, čím být má – dobrým manželem, dobrou manželkou. Pán ví, jak je manželství krásné, ale i náročné, proto pomáhá manželům skrze svátost.

 

Při svatebním obřadu si snoubenci slibují vzájemné sebedarování, a prosí přitom o Boží pomoc. Aby muž i žena – stejně jako kdysi Ježíš – nehledali ve vztahu především sebe, ale hledali štěstí druhého, žili svůj život jako dar pro druhého. A aby v těžkostech věděli, že na to nejsou sami.

 

Ježíš slíbil svým učedníkům Ducha svatého. Ve svátosti manželství je důležité místo pro jeho vliv na člověka. Připomeňme si několik projevů Ducha svatého, v manželství velmi potřebných:

 

Duch svatý je učitel a ten, který připomíná (Jan 14,26.):

Člověk zapomíná – nejen na to, kam dal klíče, kde má brýle a mobil, ale zapomíná i na své rozhodnutí žít vztah, na svůj slib sebedarování. Proto občas potřebujeme připomenutí toho, který je člověku dán k jeho pokoji i štěstí. A Duch svatý, to není jen duchovní varianta budíku v mobilu, který zapípá, aby člověk nezapomněl či nezaspal. Je to Duch Ježíšův daný člověku, když o jeho pomoc stojíme, připomíná a učí jak žít svůj život jako dar. Ale nesmím ho „vypnout“....

 

Další dary Ducha svatého potřebné ve vztahu k manželství, zvláště pro mladé lidi dnes, jsou dary moudrosti a rozhodnosti, odvahy vzít na sebe zodpovědnost za vztah a závazek. Mnoho mladých lidí, kteří spolu žijí jen „na zkoušku“ se bojí závazku, nevěří ani sobě ani partnerovi. Duch svatý vede k používání hlasu srdce i rozumu, důvěřujme mu více, než hlasu světa! Dává sílu rozhodnout se, a pak i sílu vytrvat. Prosíme ho a počítáme s jeho pomocí, nebo se jen bojíme slabosti své či slabosti druhých?

 

Počáteční slova starého hymnu církve praví: „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.“ Když přijdete na návštěvu do rodiny, kde se lidé mají rádi, jeden druhému důvěřuje, nehledají jen sebe a své štěstí, je to krásný zážitek – malý kousek nebe na zemi. Věřím, že je to nejen proto, že se dva lidé do sebe zamilovali, ale také proto, že lásce ke druhému se učí od Ježíše.

Pak mohou říci: „Protože tě miluji, chci tvé štěstí, daruji ti ze sebe to nejlepší, daruji ti sebe, a neodvolám to, ani když ti někdy nerozumím, nebo je to pro mě těžké. Duch mě učí a posiluje, žiji ze síly svátosti manželství“.

 

Věřím, že Duch svatý nás moudře vede, učí, dává sílu znovu začínat, zapaluje, připomíná,... buďme na příjmu!

 

P. Karel Moravec