Co můžeš udělat pro to, abys ve Žďáru potřeboval/a co nejméně péči zdravotníků? Nebo tě zajímá, zda je ještě možné přidat se do jejich týmu a aktivně jim pomáhat? O tom i o mnohém dalším jsme si povídaly s Katkou Vláčilovou.

 

Katko, můžeš se nám prosím představit?

Jmenuji se Katka Vláčilová a pocházím z malé vesničky Dobrá u Frýdku-Místku. Pracuji na Diecézním středisku mládeže ve Staré Vsi nad Ondřejnicí jako týmačka. Díky tomu jsem se dostala k týmu zdravotníků a už loni jsem zajišťovala zdravotníky pro setkání v Madridu.

 

Jak se zdravotníkům pracovalo v náročných španělských podmínkách?

V Madridu to bylo náročné jednak tím, že tam bylo úplně jiné klima než u nás. A taky jsme nevěděli, jak to tam bude všechno fungovat. Ale nakonec se nám podařila sehnat marodka  přímo v areálu Českého centra, kde pak leželi všichni nemocní. Byly tam bojovější podmínky, ale zvládli jsme to díky dobrovolníkům i doktorům.

 

A nějaká perlička by nebyla?

Napadá mě, že jedna holčina, která přijela do Madridu jako účastník, strávila celé setkání právě na marodce. Nejprve tam šla sloužit jako dobrovolnice, sloužila tam dopoledne i odpoledne, a pak si šla odpočinout. Ale za tři hodiny se k nám vrátila, že jí není dobře, že má teplotu. Nakonec musela u nás zůstat. Celé setkání v Madridu tedy strávila na marodce. Nešla ani na závěrečný program na Cuatro Vientos. Myslím, že se na to dívali v televizi. Až pak na závěr se jakžtakž uzdravila…

 

Pro tak zodpovědnou práci musíš mít i do Žďáru dobré spolupracovníky…

Moje spolupracovnice Lucka Wzatková bude mojí pravou rukou a naším kaplanem je otec Michal Jadavan. Jinak sháníme lidi pro užší zdravotnický tým, hlavně doktory a zdravotní sestry, kteří budou všechno koordinovat.

 

Kolik zdravotníků tedy bude třeba zajistit?

V užším týmu bychom potřebovali nejméně šest profesionálních zdravotníků. Kromě nich tu bude širší tým, kolem padesáti lidí. To budou různí pomocníci – dobrovolníci: medici, studenti zdravotních škol nebo i lidé se zdravotnickým kurzem, kteří nám budou pomáhat. Ať už u hlavního pódia, nebo na marodce, kde budou ležet nemocní, nebo na jednotlivých školách, ve kterých budou ubytováni účastníci.

 

Do tohoto širšího týmu tedy také ještě přijímáte další dobrovolníky?

Ano, přijímáme, protože těch zdravotníků je třeba celkem hodně. Zatím máme zajištěnou necelou polovinu.

 

Na co se do Žďáru těšíš?

Určitě mě láká ta atmosféra plná mladých nadšených lidí. Mám trošku zkušenost se Žďárem před deseti lety, kde jsem byla v přípravném týmu v Tisku a bylo to pro mě první celostátní setkání u nás. Takže jsem i zvědavá na to, jak se všechno promění. Na to, co bude nové, a na to, co se bude dít.

 

Co od setkání očekáváš duchovně?

Očekávám povzbuzení ve víře pro mě osobně. A taky pro ostatní lidi - tím, že tam pojede několik známých z farnosti nebo i těch, co jezdí k nám na středisko, kteří ještě nemají zkušenost s takovou velkou akcí. I pro ně to určitě bude pěkný duchovní zážitek. Budou tam moci načerpat něco úplně nového.

 

Měla bys nějaké praktické rady pro účastníky? Co mají mít s sebou, aby co nejméně potřebovali vaši péči?

Určitě by si neměli zapomenout s sebou základní lékárničku, kde by neměl chybět Paralen a dále nějaký multivitamin nebo vitamin, který jim dodá energii. Jistě by měli mít láhev na vodu, aby u sebe měli neustále nějaké pití. Pak také pokrývku hlavy a opalovací krém.

 

Budeš mít ve Žďáru čas i na něco jiného, než na práci zdravotníka?

Doufám, že ano. Věřím, že zdravotnická sekce bude dobře klapat a já budu spíše v roli koordinátora. Těším se na program na hlavním pódiu – na to, co Režie vymyslí za novinky a překvapení. A těším se také na Žďár jako na město. Vím, že jsou tam kulturní památky – třeba kostel na Zelené hoře, a je tam hezká příroda. Snad mi vyjde i nějaký čas na prohlédnutí toho nejbližšího okolí.

 

Co ráda děláš ve volném čase?

Jako první mě asi napadlo focení, protože to je i můj úkol ve Staré Vsi – vybírat fotky na web, dělat prezentace a fotoknihy. Potom také hra na kytaru – spíše bych řekla tak „light“. Dále jízda na kole. Sem tam si zahraji tenis, ale ten už jsem teď dlouho nehrála.

A jedním takovým mým velkým koníčkem je skautování, protože jsem odmala vyrůstala ve skautu. Teď, když jsem v týmu, se tomu nemůžu tak věnovat. Ale pokud budu moci, ráda bych se zúčastnila setkání skautů na Ivančeně.

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme vydařené setkání!

 


rozhovor vedla Magda Klímová

zpracoval Pepa Lavička