Eucharistie znamená díkůvzdání. Mše svatá je tak cenná, protože je tím největším, čeho se můžeš účastnit. Obětuje se při ní za tebe samotný Boží Syn. Kdy můžeš přijmout svaté přijímání? Více se dozvíš v zamyšlení otce Reného Strouhala.

 


Eucharistie znamená díkuvzdání (které vzdává nebeskému Otci Kristus s církví) a myslí se tím svátost Božského pokrmu a nápoje pro duši – Těla a Krve Páně - a často se tak označuje samotná mše svatá.



Duši pro věčnost tedy sytíme Ježíšovým Tělem a Jeho Krví. Při mši svaté se způsoby chleba a vína promění v Jeho Tělo a Krev. Mění se vnitřní podstata. Případky (takzvané akcidenty – to, jak to vypadá, chutná,…) zůstávají, abychom mohli přijímat bez potíží. Kristus vše dokonale vymyslel… Tak jsme zbošťováni – stáváme se podobni Tomu, kterého přijímáme.



Svaté přijímání působí, že vzrůstá naše spojení s Kristem, uchovává, rozmnožuje a obnovuje milost, odděluje od hříchu, dává sílu duši, posiluje lásku, zahlazuje všední hříchy, uchovává před smrtelnými hříchy, tvoří jednotu církve, zavazuje ke vztahu k druhým, působí budoucí slávu – Kristus při Posledním soudu v nás nalezne svoji podobu.



Mše svatá je tak cenná, protože je tím největším, čeho se můžeme účastnit. Obětuje se při ní za nás samotný Boží Syn. Proto se mše svatá obětuje (je sloužena) na různé úmysly věřících.



Mše svatá je označována jako:

  • díkuvzdání
  • památka (stále si připomínáme onu velkou událost, Ježíš chtěl, abychom ji konali na jeho památku)
  • přítomnost (mše svatá je jedna, stále se zpřítomňuje, je aktuální přítomnost, jsme ve Večeřadle s apoštoly při Poslední večeři, nejsme na jiné mši svaté)
  • hostina (přijímáme při ní Božský pokrm a nápoj)
  • oběť (Obětníkem i Obětí je samotný Kristus)

 


Kdy můžeš přijímat svaté přijímání? 

Vždy, pokud nejsi zatížen těžkým hříchem. Pak by to byla svatokrádež. Jinak nás ale církevní dokumenty vybízí k častému přijímání k posile a očištění duše.

 Mimo mši svatou je eucharistický Pán uctíván při adoraci.

 

P. René Strouhal