K čemu jsou mi svátosti? Je možné, že by se Bůh vázal na tato znamení? Nemůže mi udělit svou milost přímo? Tyto a mnohé další otázky si klade P. Jan Kabeláč v následujícím zamyšlení.

 

Jak se člověk stává křesťanem?

Většina čtenářů zná odpověď: svátostí - křtem. Ale co to znamená? Nejde o nějakou magii, kouzla? Zdaleka ne. To, že se v Kristově církvi užívá různých obřadů, znamení, naznačuje, že se Bůh přibližuje k člověku lidsky srozumitelným způsobem.
 

 


Ale co je to svátost?

Svátost je znamení Boží blízkosti. Jak je tomu, když lidé vstupují do vzájemného vztahu, když se vzájemně sbližují? Nacházejí pro to viditelná a slyšitelná znamení: podávají si ruku, píšou si dopisy, rozmlouvají spolu. Podle toho, jak jsou si dva lidé blízko, stávají se tyto výrazové formy stále intenzivnější... Podle těchto znamení tedy můžeme poznat, jak si jsou dva lidé vnitřně blízcí.

 Ve víře jde o blízkost s Kristem, o spojení s Bohem. I Bůh volí tento nám blízký a srozumitelný způsob, aby se k nám přiblížil, aby nás obdaroval svým životem, milostí. Volí znamení, která jsou obecně lidská: chléb a víno (aby při večeři Páně naznačil, že člověk z nich žije); vodu (aby při křtu vyjádřil, že člověk potřebuje očištění od viny).
Pro Kristova znamení milosti se užívá označení "svátosti". Svátostí je sedm: křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření, pomazání nemocných, kněžské svěcení a manželství.

 


Je možné, že by se Bůh vázal na tato znamení?

Bůh nám ovšem může udělit svou milost přímo, čistě duchovně, a jistě to dělá. Jsme to však my lidé, kteří potřebujeme neustále viditelná znamení, abychom si plně uvědomovali, že nám Bůh dává nový život, a ten život že v nás roste.

 

 Zamysleme se tedy nad významem jednotlivých svátostí, co pro náš život opravdu znamenají.

 

Zpracováno podle textu P. Jana Kabeláče - Základy křesťanské víry

zkráceno, mezititulky redakční