Méně či více zajímavé debaty Celostátního fora pro mládež probíhaly od sobotního rána po celé budově Biskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou. Páteční raut byl sice skvělý (vřelé díky všem u plotny stojícím), ale jak praví staré české přísloví - bez práce nejsou koláče.

 

Příliš jsem se včera unáhlila, pokud jsem si myslela, jak dobře rozumím důvodům a principům Celostátního fóra mládeže. Dnes hledám pravdu u Sokrata: co spolehlivě vím, je jedině skutečnost, že nic nevím. Za mým (zdánlivě bezpečným) stanovištěm u stolu zapáleně diskutuje skupinka delegátů Fóra. Já mezitím pilně přehodnocuji své předčasné závěry ze včerejška (a odnáší to chudák můj zápisník).

Hned ráno jsem se připojila ke skupince, která zatím vypadá slibně (nikdo nestojí o jalové fráze, když musí počítat s budoucím psaním článku). Mám štěstí! Někdy je dokonce těžké nezapojovat se do debaty (ve skutečnosti to párkrát nevydržím, nedočkavě se ozývám a jsem vděčná, když mi delegáti dávají slovo). Je složité mít trpělivost, vždyť tu slyším spousty často odlišných názorů nejen na daná témata (která zmiňují například úkoly farnosti, životní povolání či přípravu na svátosti), ale také na důvody konání samotného Fóra. To se však objevuje spíš jako podtext, který možná nepozorují ani sami delegáti. "Moje" skupinka sděluje i své vlastní zkušenosti (ani netuší, jak moc mě donutili přemýšlet). Dotýkají se témat takovým způsobem, až se mi tají dech - je vidět, že nic neříkají bez rozmyslu, že to myslí opravdově.  Důležité je pro ně právě ono naslouchání, které mi stále ještě dělá tolik problémů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Závidím vlakům, protože mají koleje, " říká odpoledne při své promluvě o Duchu Svatém, jeho darech a biřmování Mons. Pavel Posád. Právě Duch Svatý nám podle něj může být kolejemi, musíme se ale nechat vést.  Jak je nám často v tento den připomínáno - nesmíme si myslet, že biřmování (nebo kterákoli jiná svátost) je naše cílová meta, že tím vše končí (když nepochopím pravidla a pravý smysl baseballu, nepomůže mi ani homerun). Svátostí naopak začíná nová etapa života, který je strašně složitý… pokud se na něj nedíváme skrze Krista.

 Závěry z Fóra (co mladí cítí, co by chtěli změnit, jak vidí církev) jsou zpracovány, vše důležité bylo řečeno. Tedy, ne tak úplně. Ještě nás čeká závěrečná mše svatá s novým kardinálem Dominikem Dukou v nejstudenějším žďárském kostele. Právě zde se závěry dostanou poprvé „do světa“.

Je neděle, poslední den Fóra. Věci jsou zabalené, venku neprůhledná chumelenice. Stravovací tým byl díky poplašnému systému považován za lupiče. Ztrácejí se koblihy. Brzy zřejmě poznáme prvního mučedníka, který umrzl v kostele. Tak končí Celostátní fórum mládeže. Díky Bohu za něj a na viděnou v létě!

P. S.: Několikrát se mluvilo o vlacích (viz odkaz). Proto mi to nedá; musím Ostravákům (i každému z nás) položit poslední otázku: a co koleje, ty máte taky?

P. P. S.: Nejen závěry jsou výsledkem Fóra. Druhý oficiální dokument sestává z názorů, podnětů a nápadů, které by neměly být zapomenuty.

 

Autor: Anežka Horáková, Tiskový tým

Foto: Dominik David