U řečnického pultu se střídají lidé jako na běžícím pásu. Vše krásně odsýpá, každý ze svých tří minut využívá maximum. Že nejsem na schůzi poslanecké sněmovny, poznám lehce - nikdo tu zjevně nepotřebuje výchovný záhlavec. Začíná Celostátní fórum mládeže.

 

Včera se do Žďáru nad Sázavou sjeli vybraní zástupci mladých lidí ze všech českých a moravských diecézí na Celostátní fórum mládeže. Ještě při zahajovací mši s Mons. Jiřím Paďourem jsem se ptala sama sebe, co od Fóra očekávám. Rozumná odpověď mě nenapadla ani při jeho oficiálním zahájení  na Městském úřadě. Jistě, účel je nepochybný - dialog mezi mladými a biskupy, kteří zastupují církev (často totiž míváme pocit, že my mladí církev netvoříme; to jen ti starší ji potřebují a vůbec - nejlépe bude, když se s nimi nebudeme bavit).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes ráno vystoupili se svými příspěvky zástupci jednotlivých diecézí, Diecézních center mládeže a nejrůznějších hnutí a komunit, které v křesťanském duchu pracují s mládeží. Mluvili srozumitelně, k věci. To jen umocnilo můj pocit: „Kdo je za to platí?“ Až potom mi došlo, že ti lidé přijeli dobrovolně. I když se to nezdá, mladí lidé jsou ochotni mluvit o svých názorech. Jediné, co potřebují, je jistota, že jim někdo naslouchá. To je ten zázrak, který Fórum nabízí -  pozorné posluchače z řad vrstevníků i biskupů a „obyčejných“ pozorovatelů zvenčí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Představ si, jak se s tužkou v ruce pomalu nořím do tajů Fóra. Hledám důležité informace, nové myšlenky. U pultíku často zmiňované názory mluví o potřebě nás mladých patřit k nějakému společenství. O nechuti bezmyšlenkovitě drmolit Otčenáše (Ha! Někde mezi účastníky je skryté mé alter ego!). O touze zapojit se do dění v církvi, dostat alespoň kousek zodpovědnosti. O lásce, o pochopení. „Toužíme milovat a být milováni, být pochopeni a přijímáni takoví, jací jsme,“ sděluje mládež.

Padají zajímavé návrhy, např. zapojit aktivněji mladé do mediální prezentace církve. Přes všechny ty krásné myšlenky však získávám dojem, že nic v církvi nefunguje tak, jak má. Že potřebujeme víc lidí. Že je před námi spousta práce. Proto mám radost z dalšího příspěvku, který mluví o vděčnosti za to, co je.

I odpolední promluvy Mons. Karla Herbsta a Mons. Jana Graubnera vyznívají pozitivně. Nezamlčují pravdu, ale dávají naději. Tu potřebujeme.

Delegáti se vydávají diskutovat na Biskupské gymnázium, aby hledali odpovědi na své otázky, které vyvolaly jednotlivé příspěvky. Po takovém množství různých názorů a návrhů změn mi nezbývá, než věřit reakci zástupců brněnské diecéze na konstatování Ostravy, že mají jako jediní svůj diecézní vlak.

(Přečti si znovu, pěkně prosím, titulek článku.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejmladší účastník Fora

 

Další fotky najdete ZDE.

 

Autor: Anežka Horáková, Tiskový tým

Foto: Dominik David