Proč jet na CSM? Řada aktivit a společenství, které vznikly na CSM v Táboře, stále pokračuje a přináší hojný užitek. Jak píše jedna z účastnic Tábora 2007, která díky přípravnému týmu  našla nové kamarády...

Do přípravného týmu, konkrétně do Informací, jsem se dostala vlastně náhodou (ale určitě Božím řízením). Kamarád se mě tenkrát zeptal, jestli pojedu do Tábora.

„Jakýho tábora?“

„Ne tábora, ale na celostátní setkání mládeže v Táboře, chápeš?“

Moc jsem nechápala, tak mi vysvětlil, o co vlastně jde. Usoudila jsem, že bych mohla jet a vyplnila přihlášku. Naše farnost tenkrát nebyla moc akční a já nechtěla být sama uprostřed davů, proto se mi líbila možnost přihlásit se do přípravného týmu, dokonce jsem zaškrtla i konkrétní skupinku – Informace, dodnes nevím proč (dobře, tuším – Pán může cokolivJ).

Seznamovací víkend jsme trávili na jedné faře, kde jsem zjistila, že nás bude ve skupince 20, že se skoro všichni znají (nebo se aspoň už někdy viděli) a že já jsem všechny viděla poprvé. Trvalo mi dlouho, než jsem se začala nějak projevovat, ale na dalším přípravném víkendu už z nás byla ucelená parta, kde měl každý svoje místo.

Samotnému celostátnímu setkání mládeže předcházela skoro týdenní příprava v Táboře. Tam jsme se zabývali nejen novými informacemi, ale pomáhali jsme i pořadatelům nebo propagaci.

Přímo o setkání už psala spousta jiných lidí. Za sebe mohu říci, že ačkoliv jsem se kvůli povinnostem programu téměř neúčastnila a spala jsem jen pár hodin denně, zůstala ve mně dlouhá řada vzpomínek na vnitřní klid a pohodu, na úžasnou svátost smíření po dlouhé době, na usmívající se kolemjdoucí a na naši bezvadnou skupinku.

Po setkání v Táboře jsme se s naším týmem rozhodli, že se zas chceme vidět a domluvili se na prvním srazu. Říkám na prvním, protože od té doby se vidíme přibližně každého půl roku. Ustálila se skupinka lidí, kteří jezdí pravidelně na společná setkání nebo o sobě aspoň dají vědět, jak se mají a co je nového. Na každé setkání s nimi se moc těším. Vždycky mám dojem, že jsem je viděla naposled minulý týden a ne před půl rokem. Je neuvěřitelné, že se známe už téměř 5 let. Co všechno se mezitím událo – někteří z nás úspěšně dostudovali, někteří se vdali či oženili a mají nebo čekají miminko, a ani nepočítám celkové změny každého z nás.

Nelituji, že jsem do Tábora jela jako člen přípravného týmu. Získala jsem přátele, kteří mají hodně podobné názory jako já, mohu se na ně spolehnout a díky nim se prohloubil můj vztah k Pánu...

 

Marta Křenková [[email protected]]