Zveme tě na malý výlet do minulosti města Žďár nad Sázavou, k nejdůležitějším historickým mezníkům v jeho dějinách.


 

 

Už kolem roku 1100 stávala poblíž dnešního zámeckého areálu tržní osada na zemské obchodní stezce u brodu přes řeku Sázavu. Poté, co byl v roce 1252 panem Bočkem z Obřan nedaleko založen cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie, došlo   k přestěhování osady do prostoru tzv. Starého města (pomístně Klafar, Žďár nad Sázavou 3)   a krátce poté do míst okolo kostela sv. Prokopa (dnešní historické jádro města).   V současném místě byl Žďár vystavěn jako tržní městečko.

 

 

 

 

Žďár se tak stal manským statkem olomouckých biskupů, proti čemuž se klášter ohradil za vydatné podpory obyvatel městečka. Během sporů přešlo panství nejdříve mezi stolní statky biskupství a později je olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna, získal do svého osobního vlastnictví. V roce 1607 Žďár povýšil na město. Roku 1614 kardinál Františkem Ditrichštejn kvůli sporu o vlastnictví žďárského panství cisterciácký klášter zrušil a po odchodu řeholníků jej změnil ve světské sídlo, které roku 1617 dokonce zastavil.

 

 

 

 

 V letech 1898 – 1905 získalo město železniční spojení (na trase Praha – Brno). Roku 1928 navštívil město prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Snímek z této návštěvy byl vzorem pro československou známku s děvčátkem v kyjovském kroji vydanou roku 1938.


V roce 1949 bylo Město Žďár sloučeno s obcí Zámek Žďár, a poté přejmenováno na Žďár nad Sázavou.

Staré domy (mnohdy i cenné historické objekty) v centru města byly nahrazeny panelovými domy a obchodními středisky.

 

 

 

 

 

 Nejvýznamnější stavební památkou Santiniho je beze sporu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, postavený ve slohu barokní gotiky. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen do seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

 Na počátku 18. století povolal opat Vejmluva do Žďáru mnoho architektů, sochařů a malířů, nejvýznamnější ale byl pražský architekt Jan Blažej Santini-Aichel. K nejvýznamnějším pracím Santiniho na žďárském klášteře patří zvelebení interiéru konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba prelatury. Vedle částečné přestavby interiéru kláštera Santini navrhl i velké množství staveb mimo vlastní budovy kláštera. Například klášterní hospodářský dvůr Lyra, přístavba sakristie hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice u jihovýchodní části náměstí Republiky a Dolní hřbitov (postaven pro oběti moru, který se Žďáru vyhnul).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes v knižní tradici žďárského kláštera pokračuje Muzeum knihy, které spadá pod Národní muzeum v Praze. V zámku jsou ještě dvě další expozice, a to expozice rodu Kinských a Santiniho.

 

 

 

 


V předvelikonočním týdnu organizují dvě žďárské farnosti pašijovou hru „Co se stalo s Ježíšem“ v areálu Na Bouchalkách. 

 

 

 

 

 

 

  

  

 

V  roce 2002 proběhlo ve Žďáru celostátní setkání mládeže.

 

 

 

 

Text připravili animátoři ze Žďáru nad Sázavou, za což jim velice děkujeme.