Každý, kdo věří v Ducha Svatého, vyznává, že je třetí Božskou osobou. Duch Svatý je tedy Bůh. Jeho symboly jsou holubice, oheň, voda a vánek.


 

V Katechismu katolické církve čteme, že je tím, jehož poslal Otec do našich srdcí a je neoddělitelný od jedné podstaty s Otcem a Synem a má stejný podíl na daru lásky světu. Ale i když se víra Církve klaní Nejsvětější Trojici, jež dává život, je jedné podstaty a je nedělitelná, vyznává také rozdílnost osob. Když Otec posílá své Slovo, posílá vždy také svého Ducha: je to společné poslání, ve kterém jsou Syn a Duch rozdílní, ale neoddělitelní (KKC 689).

Abychom se stali schopnými jednat jako Boží děti a měli věčný život, vlévá Duch svatý do duše každého z nás tři ctnosti. VÍRA, NADĚJE a LÁSKA jsou záruky přítomnosti a působení Ducha Svatého v každém z nás. I v tobě.

Co je rouhání proti Duchu Svatému?

V evangeliu sv. Matouše čteme, že „každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu Svatému nebude odpuštěno“ (Mt 12,31). Bůh nemá hranice a také jeho milosrdenství je bez hranic. Ovšem člověk má svobodnou vůli, kterou může Boží milosrdenství odmítnout, je to strašné, ale je to možné. Každý, kdo vědomě a dobrovolně odmítne prostřednictvím lítosti přijmout milosrdenství Boží, tedy odpuštění svých hříchů a spásu, kterou nabízí Duch Svatý, se rouhá a Bůh mu nemůže odpustit, protože o to člověk nestojí (KKC 1864).

Bůh chce s lidmi, které svobodně stvořil, sdílet svůj božský život, aby je skrze svého jediného Syna přijal za adoptivní děti. Tím, že se Bůh zjevuje, chce, aby mu lidé byli schopní odpovědět, poznat ho a milovat víc, než by toho byli schopni sami ze sebe. V Duchu Svatém mají lidé prostřednictvím Ježíše Krista přístup k Otci. On je zprostředkovatelem. Trochu jako poštovní doručovatel. Když ti potřebuje Bůh Otec doručit nějaký „balíček“, udělá to skrze Ducha Svatého, a když Jej chceš oslovit ty, učiníš to také skrze Ducha.

Celá lidská osoba je stvořená k tomu, aby se stala chrámem Ducha svatého. Proto nesmíme pohrdat životem, stěžovat si na svoji vlastní existenci, ale právě naopak. Musíme sebe sama milovat, protože nás miluje sám Bůh. Naše tělo je dobré a hodné úcty, protože ho stvořil z lásky Bůh.

Božího Ducha, který se jako dech „vznášel nad vodami“, vzpomíná Bible už od svých prvních stránek. A dodává, že Bůh vdechl do nozder člověka dech života, a tím mu daroval samotný život. Člověk, který se nepohybuje a nedýchá, už nežije. Ta platí také o našem vnitřním životě, o životě víry. Když nás přemáhá lenost, přestáváme se modlit a pracovat na sobě (duchovně se pohybovat), uzavíráme se před oživujícím Božím dechem – a postupně se stáváme duchovně mrtvými. Všichni víme, jakou sílu dokáže mít vítr. Dokáže shazovat stromy, tvořit vysoké vlny. Dokáže být ale také velmi příjemný – uprostřed žhavého dne přináší svým vanutím příjemné osvěžení, jindy zase rozhání mraky a nechává zářit slunce. Právě proto bývá Duch Svatý přirovnávaný k vanutí vánku. Jeho nesmírná síla totiž nespočívá v ničivé moci. Jeho síla je duchovní – rozhýbává to, co je nehybné, vnáší život tam, kde už není. Můžeme a máme jej vzývat ve chvílích krize a nejistoty, když nevíme, jaký máme zaujmout správný postoj k životu anebo když stojíme na křížovce a jsme bezradní, kudy jít.

„Nikdo nemůže říct: Ježíš je Pán, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12,3). Vždy, když se začínáme modlit k Ježíši, nás Duch Svatý přitahuje na cestu modlitby svojí předcházející milostí. Učí nás modlit se. Tradiční formou prosby o Ducha Svatého je vzývání Otce skrze Syna, našeho Pána, aby nám dal Ducha Utěšitele. Ježíš tuto prosbu ve svém jménu zdůrazňuje ve chvíli, kdy slibuje dar Ducha Pravdy. Ale tradiční je také nejjednodušší a nejpřímější modlitba: „Přijď, Duchu Svatý“ (KKC 2670).

Církev dle Izaiáše 11,2 hovoří o sedmi darech Ducha Svatého: dar moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání, zbožnosti a bázně Boží.

Podle sv. Tomáše Akvinského odstraňují dary Ducha Svatého z cesty křesťana nedokonalosti. Jinak řečeno s dary Ducha Svatého získáváme svobodu, v níž konáme to, co chceme, tím, že konáme to, co konat musíme. Zrcadlí se v nás jeho plody, mezi které patří láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost a čistota.

Dary Ducha Svatého jsou oporou každého křesťana. Takto obdarovaný člověk je ochotný konat podle vnuknutí tak, aby respektoval Boží podněty ve svém životě. Dary Ducha Svatého je možné chápat jako trvalé vlohy nebo schopnosti.

Duch Svatý, jehož pomazání proniká celou naši bytost, je vnitřním Učitelem křesťanské modlitby. Je tvůrcem živé tradice modlitby. Nepochybně je pro modlitbu tolik cest, kolik je těch, kteří se modlí, ale ten samý Duch působí ve všech a se všemi. Právě ve společenství Ducha Svatého je křesťanská modlitba modlitbou v Církvi (KKC 2672).

Bůh je láska. Duch svatý je láska. Proto zákonem lidu Božího je nové přikázání láska,milovat se navzájem tak, jak nás miloval sám Kristus, který se za nás obětoval. Je to „nový“ zákon Ducha Svatého.

Jeho posláním je být solí země a světlem světa. Pro celé lidské pokolení je nejjistějším zárodkem jednoty, naděje a spásy.

Těm, kdo mají „čisté srdce“, je přislíbené, že Boha uvidí tváří v tvář a budou mu podobní. Předpokladem vidění Boha je čistota srdce (KKC 2519).

Svatý autor píše: „Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcera budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha“ (Joel 3, 1-2).

Duch Svatý je úžasný Bůh, který ve tvém životě koná, usměrňuje tě, informuje, radí ti, povzbuzuje a pomáhá ti ve všem, co potřebuješ. Pokud o něm chceš vědět víc, ptej se Ho a dozvíš se velké věci.